….. chtěla jsem stůj co stůj odjet. Peru, Indie,…bylo mi to jedno. Hlavní motto výletu znělo jasně: „exotika!“. Hledala jsem na netu spolucestovatele. Místo chlapa jsem však narazila na Ali. Etiopie??? Kde to vlastně přesně leží? Nu co, odjezd byl právě tak akorát. Za dva měsíce jsem stihla zařídit vše potřebné a dokonce přesvědčit své blízké, že jsem se opravdu nezbláznila. Poslala jsem peníze na letenku a ubytování na účet úplně neznámé osoby s ujištěním, že fakt pojedeme….. 🙂

A jeli jsme. Všechny obavy, kterými mě blízké okolí do poslední chvíle zásobovalo, během chvíle úplně zmizely. Doprava byla zajištěná a kamkoliv jsme přijeli, se slušný nocleh vždy našel. Zajímavá byla zkušenost s místními obyvateli. Tam byly obavy asi největší. Ale stačí se řídit pravidlem „respektuj je a oni budou respektovat tebe“. Splynout s davem asi úplně nejde. Nicméně nám se to v rámci týmové spolupráce téměř podařilo. Tedy až na tu barvu pleti :-). Nakonec jsme s domorodci jedli a pili u jednoho stolu, tančili a veselili se v rytmu etiopské lidovky a kde jsme mohli, tam jsme podporovali ekonomiku místního trhu.

Pravdou je, že Etiopie je jednou z nejchudších zemí světa. Ale na něco se tu zapomnělo.

Bohatství, které mají, je víra v Boha a láska k bližnímu. Zážitky měl každý své.  Ale shodli jsme se na tom, že přívětivé a usměvavé tváře a spokojenost místních v nás všech zlomily myšlení z rádoby civilizovaného světa a přerovnaly žebříček hodnot.

S poděkováním Ali a všem přátelům za super expedici …

                                                                                                                                          ……Oli